Odhalení pamětní desky plk.Bohumíru Fiřtovi
Letecké eso Bohumír Fiřt má v Ledči konečně pamětní desku Průlet dvou stíhacích Jas-39 Gripen Armády České republiky nad ledečským náměstím v sobotu 12. září v 14.15 hod byl symbolickým aktem i silným obrazem. Současní letci vzdávali čest svým předchůdcům, hrdinům z II. světové války, v našem případě především plk. Bohumíru Fiřtovi (1909-1978), příslušníku 310. čs. stíhací perutě RAF, leteckému esu a válečnému hrdinovi, perzekuovanému v 50. letech komunistickým aparátem, který prožil část svého pohnutého života v Ledči. Bojová letadla prolétávala nad Ledčí ve chvíli, kdy byla na Husově náměstí (dům u Soldátů) odhalována pamětní deska tomuto statečnému letci. A symbolickým obrazem proto, že se v té chvíli skutečně a živě protínala minulost se současností: na odhalování byli přítomni brigádní generál Libor Štefánik (současný velitel vzdušných sil Armády České republiky), plukovník Imrich Gablech (bezmála stoletý válečný veterán a pilot, Fiřtův přítel z Anglie i poválečných let), Fiřtův syn Richard a jeho rodina, letečtí nadšenci z několika klubů vojenské historie a široká ledečská veřejnost včetně starosty města. Smyslem neokázalé a přitom citlivě a nepateticky pojaté akce, jejímž hlavním iniciátorem a podporovatelem byl Bohdan Koumar, který na přípravách a organizaci programu spolupracoval s Nezávislým podmelechovským spolkem, bylo nejen připomenutí Fiřtovy osobnosti i významu jeho činů, ale také splacení velkého dluhu, které město Ledeč a jeho obyvatelé mají ke svému válečnému hrdinovi. Pětadvacet let po pádu komunistického režimu nebyl nikdo z místních politiků schopen jeho památku trvaleji docenit, uchopit a zvýraznit. Když pominu samozřejmou povinnost o odkaz svých hrdinů pečovat, zcela jasně se tu nabízí rozměr hrdosti – nejsme tak velkým národem (a městem), abychom si mohli dovolit přehlížet své dávné i nedávné „blanické rytíře“. Až teprve Koumarova privátní snaha přinesla konkrétní počin a patří mu za to náš velký dík. Ve svém projevu při odhalování také vyzval své spoluobčany k další podobné občanské aktivitě a připomněl známá Konfuciova slova, že je „lepší zažehnout jednu malou svíčku, než proklínat temnotu.“ Moderátorsky celou akcí provázel Jan Kárník z Nezávislého podmelechovského spolku, hudebně doprovázeli mladí muzikanti z ledečské ZUŠ a slavnostní večerku zatroubil armádní hudebník, čestnou stráž v dobových uniformách RAF tvořili členové klubu vojenské historie. Druhou částí pokračovala akce v synagoze. Herečka Jana Franková a hudebník Jakub Sejkora tam četli z Fiřtových válečných vzpomínek a dopisů, doprovázeni dobovou hudbou, pouštěnou z historického kufříkového gramofonu (v dialogu se Sejkorovými houslovými vstupy) a promítáním fotografií a momentek z Fiřtova pohnutého života. Komponovaný pořad doplnila malá výstava pilotových vyznamenání, osobních předmětů a modelu jeho bojového letadla. Celá slavnost byla završena malým banketem, jemuž vévodil dort se znakem 310. stíhací perutě a perníčky ve tvaru letadla. A jaké poselství nám do naší přítomnosti vzkazuje samotný Bohumír Fiřt? V roce 1968 napsal: „Nepřeji si žádnou pomstu (zničené zdraví mi žádný nenahradí), chtěl bych jen připomenout, hlavně těm mladým, aby nikdy nedovolili opakování podobných hrůz, jako byla válka a komunistický režim.“ Miloš Doležal Nezávislý podmelechovský spolek
